Wevelsiepová

Renée Wevelsiepová: „Všichni máme své životy ve svých rukou.“

Mnohokrát nám vesmír připraví velmi trpké chvíle, že se naše osudí zamotá tak, až nevíme kudy kam. Ovšem existují lidé, kteří se nenechají ničím zastavit a pracují vášnivě na svých nápadech, ale i osudech. Bývalá vydavatelka časopisů, nyní spisovatelka Renée Wevelsiepová již v dětství pochopila, že všichni máme své životy ve svých rukou. Paní Renée Wevelsiepová se narodila v Praze. Studovala herectví, psychologii a malířství. Brzy se vyšplhala na výsluní jako evropská topmodelka. Velké úspěchy sklidila za články s psychologickou tématikou, jež vydávala ve svých časopisech. V roce 2008 získala vysoké ocenění za literární tvorbu.

Jste velmi vzdělaná, talentovaná a úspěšná spisovatelka. Na čem právě pracujete?

Literárně jsem zpracovala skutečný příběh jedné spisovatelky, která pod tlakem ponížení a ničivých okolností opouští svého manžela. Kniha s názvem „Nevěra třech barev“ bude vydaná koncem tohoto roku.

Vydala jste mimo jiné knihu „Cikánská magie a numerologie.“ Jak jste přišla k tomuto tématu?

Jednoho dne mi romský národ bez národa začal prostupovat do středu mého zájmu. Roční pídění po jasných faktech cikánských klanů mi přineslo ovoce. Švýcarská vědma, Romka Mária se svojí dcerou mi všechno odhalily, a kniha byla na světě.

Jaké jste měla dětství? Na co se ve Vaší rodině kladl důraz?

Moje dětství bylo velmi smutné. Tatínek za totalitního režimu seděl v cele smrti jako politický vězeň. Nemám žádné sourozence, zůstala jsem s nemocnou maminkou sama a mocenská struktura nás vyčlenila na okraj společnosti. Ve škole na mne děti plivaly, neměla jsem žádné kamarádky ani kamarády. Pradávný lidský pud – nějak se braň, mě dohnal ne k meči, ale k úsměvu. V duchu jsem si říkávala: vy pitomci, to bude největší pomsta na vás. A byla. Jinak největší důraz se kladl na vyšší vzdělání, respekt k lidem, ať jsou chudí nebo bohatí, nepodporovat rasismus a neposilovat svoji energii autoritativním vystupováním.

Jste velmi krásná žena, krása ve spojení s vysokou inteligencí je ďábelskou kombinací.

Doufám, Janičko, že máte na mysli moji vnitřní krásu. Vždyť Vy ji máte také! Jak Vás dlouho znám, disponujete též se svojí citlivou duší, neboť Váš intelekt pochopil, že pouze ta Vás umí přimět do velkých znalostí, pokory, laskavého zacházení s lidmi, rozum se tak nechová, ten intrikuje. A protože je v našem státě mnoho zlodějů, kteří odcizí kde co, mohu Vás ujistit, že tu skvělou duši nám nikdy nikdo nemůže ukrást, přestože je drahocenným darem.

Byla jste první manželkou Felixe Slováčka, jaké bylo vaše manželství? Stýkáte se spolu?

Dá se říct, že naše manželství bylo nevšední. Mnohokrát jsme se týdny neviděli, neboť práce v zahraničí nás oddělovala. Felix koncertoval s Karlem Gottem a já jsem natáčela pro nadnárodní firmy reklamy, fotila módu a také módním přehlídkám v Mnichově se nedalo vyhnout. I když Felix měl málo brzdných sil ke krásným sexy ženám, vždy jsme jeho slabost s určitou dávkou tolerantnosti vyřešili. Rádi na ten společný život, který trval třináct let, vzpomínáme. Nyní chudák trpí kvůli své nemocné manželce, která se odmítá léčit. Ale veškerou hořkost, kterou v sobě již pár let nosí, mu částečně odebrala jeho milovaná partnerka, velmi citlivá malířka Lucie Gelemová, pocházející z Českých Budějovic.

Po rozvodu s Felixem jste se provdala za německého továrníka. Žili jste v Německu? Co jste tam v té době dělala?

Ano, pobývali jsme převážně v Aachen. Vzhledem k tomu, že toto město je historicky korunovačním městem, využila jsem své částečné moci a mým jasným návrhem dostal v Aachenu (Cáchách) prezident Václav Havel obrovskou cenu za své odvážné počínání v totalitním režimu. Jinak mě dost volného času přinutilo dostudovat psychologii a vystudovat malířství.

Přátelila jste se s německým hercem Götzem Georgem, který získal popularitu především díky roli komisaře Schimanského. Jak jste se seznámili?

K seznámení došlo na tenise. Naše přátelství bylo velmi intenzivní a trvalo mnoho let.

Znám Vás jako velmi akční ženu. Přemýšlíte o stáří?

Mám velkou úctu ke starým lidem, ale k sobě ne. Neuvědomuji si svůj, již důchodový věk - a ani nemám odvahu v něj věřit. Vrhám se neustále do nových aktivit. Možná proto, že se vyhýbám setkání sama se sebou, se svou vnitřní realitou a možná i se svými strachy ze stáří.

Vychovala jste dvě úspěšné děti. Jaký máte s nimi vztah?

Úžasný! Velmi kamarádský.

Děkuji za rozhovor.

Jana Grillová

Rozhovor vyšel v 41. čísle Ledax NOVIN. Celé číslo najdete ke stažení zde.
Ledax NOVINY jsou zdarma.
Máte zájem o jejich pravidelné zasílání? Napište e-mail na adresu: info@ledax.cz nebo zavolejte 800 221 022.