„Největší dárek, který někomu můžeme dát, je náš čas.“

Nino, váš společný dárek byl hodně netradiční.

Ano, a o to větší radost jistě udělal. Původní nápad ale nebyl můj. Inspirovala jsem se projektem Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata, kdy bylo možné vybrat si nějakého seniora či seniorku a splnit jim vánoční přání. Mnoho těch příběhů bylo smutných i dojemných zároveň. Vyprávěla jsem o tom všem studentům a řekla jsem si, že oni jsou přece plní optimismu a energie, tak pojďme společně něco vymyslet. Vlastně máme na škole na tři stovky takových výbojek energie, takže by byla velká škoda nepustit se do této výzvy.

Proč jste si vybrali právě Centrum sociálních služeb Emausy?

Studenti chtěli svůj dárek předat osobně, proto jsme hledali na tom rozhlasovém webu někoho v našem okolí. Od naší paní ředitelky jsme pak dostali tip právě na Emausy, protože je to nedaleko od naší školy v Suchém Vrbném. Hned jsem tam vyrazila a po rozhovoru s ředitelkou Centra Emausy Martinou Primakovou jsem zjistila, že z nenápadného původního projektu vlastně můžeme vytvořit něco, co se stane součástí kultury naší školy. A ve spolupráci s Janou Grillovou z Ledaxu jsme nakonec dokázali všechno skvěle naplánovat.

A tak vznikl vlastně velmi odvážný nápad na osobní koncert  Babouků pro klienty?

Ten přišel až později. My jsme nejprve začali spolu se studenty do Emaus chodit. Naše první kroky ale byly trochu nejisté a rozpačité. Netušili jsme, jak na sebe budou tyto dvě odlišné generace vzájemně reagovat. Přemýšleli jsme, jaký program jim nabídneme. Studenti si nejprve začali s klienty povídat a pak jim připravovali přednášky. Přišlo mi trochu legrační sledovat, jak studentům vadilo, že je všichni pozorně neposlouchají a povídají si mezi sebou. Se smíchem jsem vysvětlovala, že přesně takhle si občas připadáme i my učitelé před třídou. Rozhodně to pro ně byla skvělá zkušenost. A když jsme si tak společně o této akci povídali, napadlo nás, že se musíme posunout dál.

Tedy od slov k dalším činům… Předpokládám, že jste tedy začali ve škole vybírat od studentů peníze na pořízení dárků pro seniory.

Vůbec ne. Zjistili jsme totiž, že v Centru sociálních služeb Emausy mají klienti nejen skvělou péči a také vše potřebné, ale přece jen postrádají nějakou společnost. Tak jsme si řekli, že určitě by je bavila hudba jejich mládí, tedy dechovka, a mě rovnou napadli Babouci. Žiju v Dobřejovicích a tam když přijede tahle dechovka koncertovat, na návsi je tolik lidí, že by tam snad nepropadlo ani pomyslné jablko. Máte pravdu, že jsme potřebovali na dechovku vybrat peníze, ale naším vlastním přičiněním, nikoliv nějakou sbírkou od rodičů.

Určitě jste při Vašem osobním nasazení rychle našla cestičky, jak potřebné peníze získat.

Ano, pražská nadace Via vypisuje projekty s názvem Dobro-druzi, do nichž se může zapojit mládež do 26 let. Takže jsme spolu se studenty nejprve sepsali celý náš projekt, zdůvodnili, proč ho chceme realizovat, a doufali jsme, že budeme mezi těmi oceněnými. Díky projektu se ale studenti naučili velmi důležité věci. Třeba jak si správně naplánovat a zorganizovat práci, rozdělit si role v týmu, umět oslovit partnery a využívat i sociální sítě. Na druhé straně jsme ale věděli, že i když od nadace Via nedostaneme celý potřebný obnos, postaráme se o něj sami.

Tohle ale není akce pro jednu třídu, nemám pravdu?

Já se přiznám, že se vždycky po hlavě do něčeho vrhnu a naštěstí nevím, co všechno to obnáší. Tým z Prahy pro nás připravil takový skvělý workshop a to velmi pomohlo. My jsme měli jasno, že peníze chceme vybrat na třech akcích. Červnové garden party, což je vlastně setkání studentů, rodičů a bývalých absolventů. Suroviny jsme nakoupili z peněz získaných z grantu a výtěžek byla ta první hromádka.

Ta ale asi nestačila.

Druhá hromádka peněz vyrostla díky tomu, že se nám podařilo oslovit herce a režiséra a českobudějovického rodáka Jirku Mádla. Díky tomu jsme v letním kině mohli v září promítat jeho film Na střeše, který je vlastně  o mezigeneračních problémech. A protože nám vyšla vstříc i Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, měli jsme k dispozici také desítku úžasných absolventských studentských filmů. Celá organizace rozhodně nebyla jednoduchá, zapojila se do ní celá škola od paní ředitelky až po pana školníka. Navíc do pečení pro občerstvení se zapojili snad úplně všichni. Dopadlo to výborně a my mohli přemýšlet o tom, že se pustíme do získávání třetí hromádky peněz.

Vím, že jste dali dohromady školní charitativní kalendář.

Ano, každá třída se podílela na tvorbě jednoho měsíce a výsledek byl opravdu skvělý. Třeba jsme ho prodávali na našem školním plese. Naštěstí se uskutečnil 4. února, takže jsme ho stihli ještě před jarním vypnutím veškerých společenských akcí. Už jsme ale věděli, že máme dost peněz nejen na koncert, ale i na občerstvení pro klienty Emaus. Vyskytl se ovšem další problém, a to uzavření všech sociálních zařízení pro seniory. Trochu jsme trnuli, jestli naplánovaný termín 7. května dokážeme splnit.

Skvělé je, že se to nakonec opravdu podařilo.

Pochopitelně, doba koronavirová s našimi plány pořádně zatočila, ale nepodlehli jsme skepsi a dokázali jsme to. Když jsem pak jela domů, celou cestu v autě jsem brečela dojetím z té úžasné atmosféry. Všichni ti posluchači a posluchačky chtěli dětem poděkovat objetím, ale to nebylo možné, protože jsme museli s ohledem na věkově ohroženou skupinu dodržet ty nejpřísnější bezpečnostní podmínky.

Srší z Vás úžasná energie. Rozhlížíte se po nějakém dalším projektu?

Pochopitelně, zmíněná doba koronavirová nás trochu zbrzdila. Než přišla, měli jsme to perfektně rozjeté. Studenti do Emaus chodili nejen ve svém volném čase, ale mým kolegům se podařilo některé věci zakomponovat i do výuky. Třeba do společensko-vědního semináře nebo hodin němčiny, protože mnozí z těch klientů mluví výborně německy, a tak si děti mohly procvičit jazyk zase trochu jinak. Věřím, že podobných šancí pro to, jak si vlastně vzájemně pomáhat, najdeme ještě mnohem víc. Když to shrnu, jsme teprve na začátku cesty, i když ten start byl podle mne velmi úspěšný a nastavil laťku dost vysoko.

Berete ten projekt spolupráce s Centrem sociálních služeb Emausy jako pilotní s tím, že by mohl inspirovat i jiné jihočeské školy?

My jsme ukázali a dokázali, že je stále aktuální ta část citátu, že kdo chce, hledá způsoby. Věřím, že se studenti perfektně naučili nebát se pustit do nějakého projektu, který zpočátku naznačuje, že nebude snadný. Oni tu naši dospěláckou důvěru skvěle ustáli. Jasně, jsou to často puberťáci, což nemyslím nijak hanlivě, je to s nimi občas těžké, a to ví každý rodič. Ale když jim dáte tu šanci zažít na vlastní kůži takový opojný úspěch, tak jsou určitě velmi šťastní, že se dobrá věc podařila. A tohle poselství si s sebou nesou dál do života. Věřím, že právě naše zkušenost může být inspirací i pro další školy.

Vy učíte angličtinu na gymnáziu, máte roční dceru, koně. Jak to všechno zvládáte?

Vždycky jsem si říkala a říkám to i svým studentům, že všechno je o plánování. Velkou lekci mi ale dalo narození mé dcery Šárky, která mi „vysvětlila“, že to tak prostě vždycky není. Tak jsem velmi zkrotla. Naštěstí mám obrovskou podporu ve svých rodičích, příteli i jeho rodičích. A hlavu od starostí si navíc vždycky vyčistím u kydání hnoje u svých koní a dalších zvířat. Tak mě pak napadají ty nejlepší projekty. Ostatně, právě tam jsem poprvé slyšela z puštěného rádia o projektu Ježíškova vnoučata a díky tomu jsme mohli obdarovat právě klienty Centra sociálních služeb v Emausích. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně obrovský dárek jsme společně se studenty dali i sami sobě. Pocit, že když chceme, dokážeme společně úžasné věci. A na to jsem i za ně velmi pyšná.

Děkuji za rozhovor.

Mirka Nezvalová

Nina Kernerová (36) Učí angličtinu na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích (ČAG). Práce je pro ni velkým koníčkem asi i proto, že studenti mají obecně angličtinu rádi. Je totiž přirozenou součástí jejich života a chtějí se v ní zdokonalovat. Původně vystudovala speciální zootechniku na Jihočeské univerzitě, protože zvířata jsou jejím dalším velkým koníčkem. Nakonec je prý ráda, že se mohla zpátky vrátit na ČAG, který kdysi sama absolvovala. Tvrdí, že tahle škola je pro ni láskou na celý život. Ve zbývajícím čase se věnuje rodině, kterou tvoří její drahý partner a roční Šárka, něžně přezdívaná rodiči díky své energii „Turbína“. Zvířecí domácí rodinu pak doplňuje pes Ozzák, dva kocouři, dva koně a jeden poník, čtyři ovce a jedna koza.