„Bydlím nahoře na hoře.“

V životě jste vykonával několik profesí. Když se ohlédnete, jaká byla nebo je Vašemu srdci nejmilejší a proč?

Všechna zaměstnání, která jsem kdy dělal, mi přinesla poznání, ze kterých mohu čerpat při literární tvorbě. Pokud dělám cokoliv, snažím se to dělat co nejlépe. Je to obdobné, jako když vidím v krajině horu, kopec, vyvýšeninu, láká mě vystoupit na vrchol. Ve stavebnictví jsem se tak z učně propracoval na mistra, dílovedoucího, stavbyvedoucího a posléze se dostal do investičního útvaru Jihočeských spojů jako stavební dozor. Neopouštěla mě ale touha živit se psaním a tak jsem se propsal do novin. Přes 15 roků jsem byl novinářem, než jsem si troufl odejít na volnou nohu jako svobodný literát-publicista.

Jaké jste měl v mládí sny a kdy jste si je začal plnit?

Oba moji rodiče uměli zajímavě a poutavě vyprávět. Inspirací mi byl i o osm roků starší bratr, který se později stal známým historikem, a tak od dětských let, v podstatě od prvopočátku, bylo mým největším životním snem napsat knížku. Bylo mi dopřáno dosáhnout ho vícenásobně, ale neusínám na vavřínech a snažím se psát co nejlépe dál.

Přestěhoval jste se do Javorníku na Šumavě, co pro Vás toto místo znamená?

Jsem rodilý Pražák, Prahu mám rád a rád se do ní vracím, ale už jako malý jsem v ní bydlet nechtěl. Před jakýmkoliv městem upřednostňuji přírodu. Na prázdniny jsme jezdili do Chýnova na Táborsku, a já jsem si nejprve zamiloval zdejší kraj a později, když jsem ji poznal, Šumavu. Mou další touhou se tak od mládí stalo bydlet někde na venkově, nejraději někde nahoře na hoře. A tak jsme si s manželkou, se kterou jsme žili v Českých Budějovicích a často na Šumavu jezdili, vyhlédli Javorník, pořídili si chalupu a naplnila se i moje druhá touha. Bydlím nahoře na hoře.

Jak vnímáte stáří?

Stáří? Co to je? Mně se to v pubertě začalo zadrhávat a to mi zůstalo doteď. Jsem schopný provádět těžko uvěřitelné klukoviny. Jak vidím příležitost k recesi, neodolám a jdu do toho. Stále dělám túry po horách, nosím klády, řežu a štípu dříví, udržuji se v kondici. Tvrdívám, že jsem věčný čtyřicátník. Asi mám štěstí, že mi drží zdraví, ale možná je to právě proto, že se nezatěžuji a netrápím ustavičným přemýšlením nad tím, co bych měl anebo neměl dělat, aby mi vydrželo.

Jana Grillová