„Jsme pro ně druhá rodina. A oni jsou tou naší,“ shodují se pečovatelky z domova pro seniory
Dnes
Práce pečovatelky je náročná, ale krásná. Vyžaduje sílu, trpělivost, empatii i srdce. Petra a Pavlína, dvě zkušené pečovatelky z Domova pro seniory ve Vysokém Mýtě vyprávějí o své cestě k této profesi, o každodenní práci i o tom, proč by si ji znovu vybraly.
Co vás přivedlo k profesi pečovatelky?
Pavlína: Po mateřské jsem už nechtěla zpátky do obchodu. Moje dcera v domově už pracovala a chválila si to. Zkusila jsem to a zjistila, že tahle práce má opravdu smysl.
Už na základní škole jsem se hlásila na zdravotní sestru, ale nevyšlo to. A teď jsem se k té profesi vlastně oklikou vrátila. Trávíme s klienty každý den, víme, kdy je něco bolí, kdy nejsou ve své kůži, a zdravotním sestrám to hlásíme.
Takže jste se vlastně vrátila ke svému původnímu snu.
Pavlína: Ano, jen bez školy, ale s kurzem. A hlavně srdcem, mě tahle práce opravdu naplňuje.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Pavlína: Ráno máme předání služby, kde se sejdeme všechny. Sestry přečtou vše důležité ze zdravotního hlediska. Potom nás čekají ranní hygieny, snídaně, koupání, rozvoz pitného režimu, oběd a opět pomoc s jídlem těm, kteří to sami nezvládnou. Pak nás čeká zapisování péče do počítače, následuje svačina a káva, a poté už večerní hygiena a večeře. Potom už ukládáme klienty na pokoje.
Petra: Probíhá tu i ranní cvičení, na něj se někteří klienti opravdu těší.
Zní to hodně náročně…
Petra: Je to fyzicky náročná práce, hlavně kvůli péči o imobilní klienty. Kdybychom měly více kolegů, zvládalo by se to lépe. Do týmu bychom rády přivítaly nejen ženy, ale klidně i muže. (smích)
Co vám naopak přináší největší radost?
Petra: Když ráno přijdeme a klienti se usmějí: „Jé, vy jste v práci? Já jsem tak ráda.“ To je pro nás největší odměna.
Pavlína: Oni nás berou jako rodinu. Když se po dovolené vrátím a slyším „Vy jste tu dlouho nebyla“, hřeje mě to u srdce.
Pro naše klienty je kontakt důležitý. Jsou tak vděční, za vlídné slovo, povídání nebo objetí. Když pak děkují, je to pro nás nejvíc.
Složení klientů je asi různé…
Petra: Přesně tak… Někdo chce být sám, jiný naopak potřebuje kontakt. Někoho navštěvují často jejich rodiny, jiného málokdy. Ti jsou pak smutní a potřebují víc vlídnosti a pozornosti. I kdybychom si s nimi jen sedly na kávu nebo se dívaly na pohádku. Na to ale bohužel není moc prostoru, muselo by nás být víc.
Pavlína: Snažíme se jim tu vytvořit opravdu domácí prostředí, aby se tu cítili co nejlépe.
Je patrné, že byste potřebovaly nové kolegy nebo kolegyně. Proč byste jim tuto práci doporučily?
Pavlína: Protože vidíme, že naše práce má každodenní smysl.
Petra: Když máte srdce na správném místě, tahle práce vás naplní. Je náročná, ale krásná. Chtěly bychom, aby k nám přišli noví lidé – empatičtí, kteří mají rádi lidi a chtějí o ně pečovat. Když nás bude víc, budeme mít víc času na samotnou péči i to povídání a pohlazení.
Co byste vzkázaly těm, kteří o práci uvažují?
Pavlína: Ať mají empatii a trpělivost. Ať pečují o klienty tak, jako by pečovali sami o sebe.
Petra: My jsme tu místo jejich rodiny a oni jsou tak trochu naší. Když máte srdce na pravém místě, tahle práce vás naplní.
Hledáme nové kolegy nebo kolegyně na pozici PEČOVATEL/KA, kteří mají chuť pomáhat lidem prožít důstojné a klidné stáří.
