Vůně lesa a hub potěšila všechny smysly

Smrkové a borovicové větvičky, listy z různých stromů, kousky mechu a hlavně houby, které si klienti mohli vzít do ruky a očichat.

Většina z nich se v lese pohybovala celý život, takže nebylo potřeba nic vysvětlovat. Větvičky se mačkaly mezi prsty, aby se uvolnila pryskyřice, houby se obracely a zkoumaly zespodu. Padala jména, třeba který je pravý hřib a který ne, a kde se jim dařilo nejvíc. Kdo chtěl, mohl houby krájet na plátky pro sušení. 

Aktivizace byla klidná, bez časového tlaku a bez pravidel. Každý si bral, co ho zaujalo, a dělal to svým tempem. Vůně jehličí a hub nám vydržela v místnosti ještě dlouho po skončení.