„Věřím, že téma života s nevyléčitelnou nemocí či umírání pomalu přestává být ve společnosti a médiích tabu.“

„Věřím, že téma života s nevyléčitelnou nemocí či umírání pomalu přestává být ve společnosti a médiích tabu.“

V péči o nevyléčitelně nemocné je Domácí hospic Ledax spolehlivým poskytovatelem už 10 let. Jak vnímá ředitelka společnosti Ledax Eliška Hájková proměnu, kterou za tu dobu paliativní péče prošla?

Když se ohlédnete za uplynulými deseti lety, na co jste v souvislosti s fungováním domácího hospice nejvíce pyšná?

Mám radost ze spousty věcí. Asi nejvíce mě těší, že je Domácí hospic Ledax etablovaným poskytovatelem domácí hospicové péče na Českobudějovicku a Kaplicku. To, že tu můžeme být pro ty, kteří domácí hospicovou péči chtějí a potřebují. Vstupujeme do rodin ve velmi náročných chvílích, kdy někdo z blízkých umírá. Je to o hodně velké pokoře, respektu a individuálním přístupu, za kterým stojí odborný multidisciplinární tým. Jde o dle mého názoru velmi náročnou a potřebnou péči a jsem pyšná na to, že můžeme být pro klienty a jejich rodiny jednou z možné volby.

Jak se podle vás změnila role domácí hospicové péče a povědomí veřejnosti o ní za dobu fungování Domácího hospice Ledax?

Vnímám obrovský posun ve vnímání domácí hospicové péče i paliativní péče jako takové, a to jak u odborné, tak laické veřejnosti. Věřím, že téma života s nevyléčitelnou nemocí či samotného umírání a dobré péče v jeho průběhu pomalu přestává být ve společnosti a médiích tabu.

Co bylo během těch deseti let nejnáročnější a co vám naopak dodávalo energii pokračovat?

Snažíme se poskytovat kvalitní domácí hospicovou péči s respektem ke každému člověku a jeho důstojnosti. To není, nebude a ani často nebylo jednoduché, ať už vezmu v potaz například pandemii covidu, neustálou práci na zajištění financování či udržení kvalitního týmu kolegyň a kolegů. Mou největší osobní motivací je, že jsem přesvědčena o smyslu našich služeb, domácí hospicovou péči nevyjímaje.

Co byste přála domácímu hospici do dalších deseti let?

Přála bych našemu hospici, aby tu byl pro nevyléčitelně nemocné v závěrečné fázi jejich života, kteří chtějí odejít doma, v obklopení svých blízkých. Tedy aby tu byl pro ty, kteří jej budou potřebovat. Protože to vnímám jako naplnění jeho účelu. Nyní i do budoucna.

Jaké poselství byste chtěla předat zaměstnancům, dobrovolníkům, podporovatelům a členům rodin, kteří byly součástí vaší cesty?

Mám potřebu především poděkovat všem, se kterými jsme měli tu čest se na cestě Domácího hospice Ledax potkat – bývalým i současným kolegyním a kolegům v hospici, všem kolegyním a kolegům v našich dalších službách Ledaxu a DfK Group, rodinám a pozůstalým, dobrovolníkům, všem podporovatelům a dárcům včetně podporujících měst a obcí, Jihočeskému kraji a dalším spolupracujícím organizacím. Bez vás všech by to nešlo, díky.

Kdybyste měla jednou větou nebo klidně i jedním slovem vystihnout, co pro vás znamená domácí hospic, jak by zněla?

Domácí hospic pro mne znamená možnost kvalitního života v jeho samotném závěru DOMA.