Virová onemocnění ve stáří - MUDr. Jan Reban

V  souvislosti s  infekčními chorobami pak mluvíme o  epidemiích, které znamenají zvýšený výskyt infekce na  omezeném území v  určitém časovém období. V  naší republice vyhlašujeme epidemii v  okamžiku, kdy se onemocnění vyskytne u  více než 2000 osob ve  stotisícové populaci. Termín pandemie označuje výskyt infekce bez prostorového omezení, a tudíž šíření infekce v  podstatě po  celém světě. (Pandemie virem prasečí chřipky začínala pozvolně a teprve v současnosti dochází k masivnějším infekcím velkého počtu lidí téměř po celém světě.) Z těchto dvou definic vyplývá, že dnes, kdy globalizace přinesla ohromnou migraci lidí, se pandemie chorob vyskytují podstatně více, než kdykoliv předtím.

Virus, v  překladu z  latiny zlá síla, je infekční částice na  pomezí mezi živým a  neživým. Viry nejsou schopné samostatné existence, a  proto se rozmnožují pouze v buňkách napadeného jedince. Vzhledem k  jejich velikosti – jsou velmi malé - je jejich šíření snadnější, a to jak v zevním prostředí, tak i v organizmech, které jsou jimi nakaženy. U člověka patří mezi nejběžnější virové choroby zejména onemocnění zevních cest dýchacích jako jsou například rýma či chřipka. Příznaky všeobecně známé jako bolesti ve svalech, bolest hlavy, únava a  zvýšená teplota následují několik dnů po nakažení jedince. Období od  okamžiku, kdy se s infekcí setkáme, do vypuknutí prvních příznaků onemocnění nazýváme inkubační dobou, a u chřipky trvá asi dva až tři dny. Virové onemocnění je nebezpečné hned ze dvou důvodů: pokud zaútočí na  člověka oslabeného jinou nemocí, může dojít ke zhoršení této choroby. Ve druhém případě může docházet ke  komplikaci a zhoršení průběhu virového onemocnění bakteriálním onemocněním.