„Smějte se pro své zdraví a pohodu.“

Pane doktore, existuje nějaká univerzální rada, jak být optimistou a mít dobrou náladu?

Bohužel neexistuje, ale za velmi důležité považuji, aby měl člověk chuť dělat si radost a přijímat ji. Když je pesimista, tak každý neúspěch prožívá vždy velmi intenzívně, a pak ho špatná nálada neopouští. Naopak, když se něco nepodaří optimistovi, tak si řekne, že to prostě zkusí příště a třeba to vyjde. A pesimista se naopak utvrzuje v tom, že se mu nedaří a nedaří, a tím jeho nálada klesá k bodu mrazu. Proto radím, aby si lidé dělali radost a dobrou náladu třeba zpočátku jen maličkostmi. Najednou pak zjistí, že těch plusových bodů je v životě mnohem víc než minusových.

Dobrou radou pro lepší náladu prý je zapsat si každý večer alespoň jednu věc, která nás ten den potěšila.

To je velmi stará a důležitá psychologická taktika. Když si takhle večer sednete k papíru a zavzpomínáte na něco, co vám udělalo radost a pak si to zapíšete, tak si to i lépe uvědomíte. Může to být opravdu maličkost, třeba že na zahradě rozkvetly první tulipány nebo že jste konečně našli nějakou zapomenutou věc. Nebo jste si prohlédli znovu fotky z mládí a vzpomněli si, co jste tenkrát dělali. Ono se i lépe usíná, když myslíte na hezké věci.

Přesto se někdy smutných myšlenek člověk nevyvaruje.

Každý by měl mít nejen právo, ale přímo i povinnost vybírat si věci, které mu přinášejí do života radost. Když se na mne někdo obrátí o radu, co dělat v takových chmurných situacích, tvrdím, že se jim nemá propadat. Ano, občas si zažít smutek potřebujeme, ale je zbytečné přikládat na oheň polínka tím, že si pustím v televizi nějaký tragický příběh. Když pak pláče hlavní hrdinka, tak pláču i já. A ten smutek nekončí tím, že film skončí. Prožívám to pak dál a nemůžu usnout. Tak se dívejte na komedie, romantické příběhy se šťastným koncem a čtěte knihy, které vás pozitivně naladí.

Berete si někdy i Vy ponaučení ze svých rad?

Ale jistě. Těším se stále na nějaké hezké věci, které mne čekají. Třeba na vnoučata, která se k nám často sjíždějí. Nebo na zalistování knihou, kterou jsem už četl, a pobavila mě. Nedávno jsem takhle vzal do ruky opět knihu Zdeňka Jirotky Saturnin a možná tomu nebudete věřit, ale opět jsem se musel smát od první stránky až do poslední. A dokonce nahlas.

Pomáhá k dobré náladě i to, že máme nějaký koníček?

Jistě. Dokonce považuji za chybu, že lidé už na mnohé své koníčky nemají čas.

Kdysi jsme dělali nějaký výzkum, podle něhož měli koníčky mnohem častěji muži než ženy. Ty se naopak hodně věnují vaření a uklízení, což nevím, jestli bych zařadil do kategorie koníčků. Na druhé straně i já rád vařím. Dostal jsem dokonce od kolegů v práci neobvyklou kuchařskou knihu. Na dvojlistu byl vždy recept od každého z nich i s osobním přáním. Udělala mi obrovskou radost. Bohužel, výzvu, abych každé z těch jídel uvařil a přinesl k ochutnání, jsem zatím vzdal, protože se mi to zdálo hodně složité. Ale možná, že se o to nakonec pokusím a udělám tím radost nejen sobě. Jako optimista věřím, že když první pokusy nevyjdou, vždycky mám ještě v záloze druhé či třetí. A to by bylo, abych konečně neuspěl.

Zdravý smích prý podporuje tvorbu a vylučování hormonů, které působí podobně jako antidepresiva nebo se­dativa.

Jistě, podle výzkumů tlumí fyzickou a psychickou bolest, odstraňuje pocit smutku a depresi. Dokonce se tvrdí, že pro dobré zdraví bychom se měli smát alespoň deset minut denně. A já říkám, že pomyslnou pilulku radosti bychom měli spolknout každý den.

Děkuji za rozhovor.

Mirka Nezvalová

PhDr. Rostislav Nesnídal (80)

Rodák z Neslovic u Ivančic na Brněnsku, později žil v Brně, kde vystudoval psychologii. Díky své ženě zakotvil na jihu Čech. Zabýval se psychoterapií, vedl manželskou a před­manželskou poradnu. Působil jako soudní znalec v oborech klinická a forenzní psy­chologie. Má dceru, dva syny a sedm vnou­čat. Mezi jeho koníčky patří chalupaření a numismatika.