Ledax o.p.s. – pečovatelská služba a další péče o seniory » Deník » Ve fabrice na hračky jsme vyráběli nosiče pro kulomety

Ve fabrice na hračky jsme vyráběli nosiče pro kulomety

ledax-bohuslav-knize

Příští rok v květnu oslaví Bohuslav Kníže z Českých Budějovic devadesátiny. Muž, který celý život působil ve školství, pochází z Jihlavy. Zde zažil během školní docházky nástup henleinovců, nacistickou okupaci, zavření českého gymnázia i následné nucené práce ve zbrojním průmyslu.

 „Narodil jsem se v Jihlavě v květnu roku 1925. Mí rodiče, Josef a Marie, byli potomci chalupníků a oba se dožili dosti vysoké věku," vypráví Bohuslav Kníže a vrací se ve  svých vzpomínkách do období I. republiky.

„Otec pracoval na železnici jako vlakvedoucí, matka byla v domácnosti. Oba pocházeli ze zemědělské rodiny, chodili do vesnických škol. Otec byl  z Mezné na Pelhřimovsku, kam chodil do místní dvoutřídky. Po válce pak  přišel do Jihlavy a nastoupil u dráhy k vrchní stavbě, to znamená, že začal u kolejí s krompáčem, ale postupně to dotáhl až na vlakmistra.

Je zajímavé, že k téhle práci sice neměl  žádné vzdělání, ale byl nesmírně inteligentní, vyznal se. Obdivoval jsem ho, protože si ve všem věděl rady právě kvůli své přirozené inteligenci, navíc byl velice sečtělý. Měl, jak se říká, fištróna, takže si dovedl na dráze poradit i s přepravou těžkých nákladů a dalšími úkoly, ačkoliv neměl technické vzdělání. Problémy řešil selským rozumem.

Obdivoval jsem na otci pohotovost, jak si dovedl poradit s každou věcí. Jednou jako vlakvedoucí zachránil život svému průvodčímu, kterému při posunování vlak ujel nohu. Otec mu ji duchapřítomně hned zaškrtil a precizně utáhl, aby nevykrvácel. Při zákroku použil i kapesní nůž a lékař se pak jeho dovednosti až podivoval.

Dětství jsem prožil v Jihlavě, kde jsme před válkou žili společně s Němci úplně normálně. Měl jsem tenkrát spoustu kamarádů z německých rodin, mluvili jsme spolu chvíli česky, chvíli zase německy a vůbec nám to jako dětem nepřišlo divné.

Celý článek si můžete přečíst  ZDE