Ledax o.p.s. – pečovatelská služba a další péče o seniory » Deník » Našimi zbraněmi na vojně byly jenom krumpáč a lopata

Našimi zbraněmi na vojně byly jenom krumpáč a lopata

ledax-kojan-cb14-1_denik-380

Život se s ním nijak nemazlil. S hořkostí v hlase vzpomíná hlavně na 50. léta, kdy jeho rodiče přišli o hospodářství, otce zavřeli a on musel narukovat k PTP. Dvaaosmdesátiletý Jan Kojan z Třeboně tvrdí, že kdo nezažil 50. léta, tak nic neví o tom, co je to komunismus a kdo to komunisti jsou.

Narodil jsem se v lednu 1932 v Šalmanovicích, dříve to byl okres Trhové Sviny, kde jsme bydleli. Rodiče se jmenovali Jan a Marie Kojanovi. Byl jsem nejstarší ze čtyř dětí, po mně se ještě narodila sestra Marie, potom bratři Miloš a Franta. Sourozenci už jsou po smrti, jenom já jsem tady zbyl. Zlobí mě nohy, ale jinak si na zdraví nenaříkám.

Bydleli jsme na samotě, měli okolo statku hospodářství 75 hektarů –  pole, louky,  rybníky a z toho 22 hektarů lesa, který komunisti rozkradli, takže nezůstal ani strom. To víte, že to bylo něco pro ně. Ani se mně nechce věřit, co od nich moji rodiče  zkusili. Nedokázal jsem si jako mladý představit, co dokáže Čech provést Čechovi. Náš statek komunisti chtěli srovnat se zemí, jako buldozerem srovnali tři jiné statky v okolí. Tak se tenkrát hospodařilo v 50. a 60. letech.

Celý článek si můžete přečíst  ZDE